Stránky pro zvířata

Máte doma zvíře tak to jste na dobrém místě pro radu

Zmije obecná

Členění druhu

U druhu zmije rozlišujeme 3, respektive 2 poddruhy. Jde o zmiji obecnou (Vipera berus berus), zmiji obecnou - bosenskou (Vipera berus bosniensis) a nakonec o zmiji /obecnou/ sachalinskou (Vipera /berus/ sachalinensis), u níž se zatím nedošlo ke shodě, jde-li o poddruh zmije obecné, nebo o samostatný druh.

[editovat] Rozšíření a početnost

Je nejrozšířenějším hadem světa, její areál sahá od Anglie až po Sachalin, od Středomoří až za severní polární kruh. Jedná se o jediného jedovatého hada přirozeně se vyskytujícího na území České republiky. V ČR žije na celém území, ale její výskyt není souvislý. Chybí v nížinách a v kulturních stepích. Do nadmořské výšky 300 m je její výskyt velmi vzácný, do 600 m se vyskytuje řídce. Hojnější je ve vyšších polohách všech horských oblastí. Na Slovensku vystupuje až do výše 1900 m n. m.

[editovat] Vzhled

Klasická a černá forma
Klasická a černá forma

Zmije je relativně malý had, dospělé samice dorůstají délky až 70 cm, samci jsou dlouzí maximálně 60cm. Nejobvyklejší zbarvení je šedé až modrošedé s výraznou tmavou klikatou čárou na hřbetě, ovšem existuje celá řada víceméně vzácných barevných variant, z nichž některé vůbec žádnou čáru nemají. Spolehlivý znak, kterým se zmije obecná odlišuje od ostatních českých hadů, je štěrbinovitá zornička (všechny užovky vyskytující se v České republice mají zorničky kulaté).

[editovat] Stanoviště

Vyskytuje se zejména v lesnatých oblastech, zatímco v odlesněných kulturních nížinách chybí. Preferuje osluněná, ale současně vlhká stanoviště (paseky, vřesoviště, rašeliniště, porosty borůvčí, břehy potoků, kamenité stráně) středních až horských poloh, v ČR obvykle nad 400 m n. m. (min. 150, max. 1560 m n. m.). Limitujícím faktorem výskytu není nadmořská výška nebo teplota, ale vlhkost.

[editovat] Etologie

Zmije obecná
Zmije obecná

Zimní období tráví zmije ve stavu hibernace 30 cm až 2 m pod zemí, v případě skalních puklin může být ukryta ještě hlouběji. Had zimuje ve skalních rozsedlinách a štěrbinách, v zemních dutinách, pod kořeny stromů, v norách savců a často i pod starými stavbami. Zimuje jednotlivě, ale i ve velkých skupinách, někdy společně s jinými druhy plazů a obojživelníků. To potvrzuje, že nároky na optimální zimoviště splňuje jen málo úkrytů. Teplota v nich by neměla klesnout pod -2,5 °C. Úmrtnost při zimování může být značně vysoká. Při teplotě v zimovišti nad 10 °C začínají být zmije aktivní a na povrchu se objevují již od poloviny března. Období aktivity je u populací z nižších poloh zhruba dvojnásobně dlouhé než u populací z nejvýše položených lokalit. Končí v září nebo až v první půli listopadu, v době, kdy nejvyšší denní teploty vzduchu již nedosahují 10 °C. Denní aktivita se protahuje i do večerních hodin, které jsou dobou intenzívního lovu. Zmije se může dožít cca 20-25 let.

[editovat] Rozmnožování

Na jaře vylézají (v českých podmínkách to je obvykle v dubnu) a krátce poté dochází k páření, při němž může docházet k řadě soubojů mezi samci (tzv. „hadí tance“). Ty spočivají v různém strkání a přetlačování se, bez použití jedových zubů. Zmije bývá často uváděna jako typický vejcoživorodý živočich, ve skutečnosti ale v jejím případě jde o přechodný stav mezi vejcoživorodostí a živorodostí, neboť vejce jsou u ní během pobytu v těle vyživovány primitivní placentou typu chorio-allantois. Právě tato adaptace hraje nesmírně důležitou úlohu v mimořádné odolnosti tohoto druhu vůči chladnému klimatu. Jedna samice porodí obvykle českých podmínkách se tak děje na přelomu srpna a září. Mláďata jsou 9-20 cm dlouhá.

[editovat] Jedovatost a uštknutí

Zmije v obranném postavení.
Zmije v obranném postavení.

Zmije je plachý had, který před člověkem prchá. Zaskočena se stáčí do spirály, esovitě stahuje přední část těla a hrozí útočníkovi, popřípadě proti němu provádí výpady hlavou (obvykle se zavřenou tlamou a bez skutečného úmyslu uštknout). Uštkne však, pokud na ni šlápneme, leckdy též v případě, když se ji pokoušíme vzít do ruky. Zmijí jed je složením i účinností podobný chřestýšímu (zmijovití a chřestýšovití jsou blízce příbuzné čeledi), ovšem v případě zmije obecné se netřeba nijak zvlášť obávat - má ho totiž tak málo, že zdravého člověka obvykle nezabije. Pozor je však třeba dávat u starých nemocných lidí, malých dětí a zejména na možnou alergickou reakci.

[editovat] Potrava

Jejich potravou jsou zejména drobní hlodavci (nejčastěji myši a hraboši), obojživelníci, ještěrky, případně mladí ptáci a ptačí vejce.

[editovat] Hodnota druhu

Zmije obecná je jediným jedovatým hadem žijícím volně na území České republiky. Je to typický představitel horských a podhorských ekosystémů, ve kterých plní důležitou funkci predátora drobných savců. Jako regulátor jejich početnosti má nepřímý pozitivní hospodářský význam. Přímý význam měla zmije obecná pro svůj jed, který je cennou surovinou pro farmakologii. Pro neekonomičnost bylo od sběru jedu v českých podmínkách upuštěno.

[editovat] Ochrana

Důležité je zachovat vhodná stanoviště. Mimořádný význam má i osvěta, která by objasnila postavení a úlohu zmije obecné v přírodě a vedla k pochopení nesmyslnosti jejího vybíjení.

Zmije je na mnoha místech světa, včetně České republiky přísně chráněna.

 
Miluju zvířata a co vy??